Velikonoční svátky jsou jedny z nejstarších vůbec. Jejich základní podstatou z dob předkřesťanských bylo vítání přicházejícího jara – nového vegetačního období. V přeneseném slova smyslu jako vítězství života nad smrtí.
Pro křesťany je to jeden z nejdůležitějších svátků v roce. Připomínají si poslední týden Ježíšova pozemského života, Jidášovu zradu, Ježíšovo odsouzení, jeho cestu s křížem na vrchol Golgota, Ježíšovo ukřižování, následně nalezení jeho prázdného hrobu a konečně Ježíšovo vzkříšení. Nejde jen o náboženství. Tento čas, podobně jako Vánoce, či jiné svátky, provázely naše předky zvyky a tradice, které tak trochu ovlivňovaly plynutí času a života samotného. Poslední týden před Velikonocemi, se skládá z Modrého pondělí, Šedivého úterý, Škaredé středy, Zeleného čtvrtku, Velkého pátku, Bílé soboty, následuje Boží hod a je zakončen Velikonočním pondělím. A tak nahlédněme do dob našich prababiček a připomeňme si alespoň pár starých zvyků a tradic z dob, které odvál čas.
Modré pondělí: V tento den se nemělo pracovat, děti nešly do školy. Volný den umožnil upřít pozornost na opravu a údržbu nářadí, jako nabrousit kosu či srp, opravit kola na trakaři, sádlem promazat popruhy a udidla, jednoduše dát do pořádku vše, co bude s příchodem jara potřeba na polní práce. To dělali muži. A ženy? Modré pondělí vybízelo k jarnímu úklidu ve smyslu přebrat věci v kuchyni a ve skříních. Vyhodit vše, co bylo rozbité a nešlo už opravit, nebo co leželo dlouho v policích a nikdo to rok nevyužil.
Šedivé úterý: A proč právě šedivé? Snad proto, že v tento den se mělo vymést všechno smetí, prach i pavučiny ze všech koutů, a to jak z chalupy, chléva, stodoly i sklepa. Byl to nejen jarní úklid, ale také symbol toho, jak si uklidit ve svém těle, duši a vyčistit tak všechno od zlých chmur.
Škaredá středa: Název škaredá vznikl nejspíše na základě událostí dle náboženství, kdy v tento den Jidáš škaredil (zradil) Ježíše za pověstných třicet stříbrných. I tento den se týkal tak trochu úklidu. Bylo zapotřebí vycídit hmoždíře, svícny, mísy, zrcadla, okna i podlahy a vyčistit boty tak, aby všechno vypadalo jako nové. Kdo se v dnešní den bude škaredit…mračit, bude se prý škaredit po celý rok. A tak staré pověsti říkají, že dnes se máme všichni radovat a být pozitivní s úsměvem na tváři, aby s příchodem jara a po celý rok se nás vyvarovaly špatné nálady.
Zelený čtvrtek: Pokud ještě náhodou zbylo smetí v kuchyni na podlaze, mělo se vynést ven na křižovatku. Věřilo se, že se tak vyženou blechy z domu. Zbylým sněhem se měla umýt podlaha, a tak se i ve hlubokých spárách zničil nežádoucí hmyz. Pranostika říká, když venku ještě v tento den leží sníh, že bude léto obzvláště teplé. Na Zelený čtvrtek z Říma odlétli zvony, a tak byly nahrazeny mládenci, kteří třikrát za den procházeli vesnicí s řehtačkami. Ráno, v poledne a večer, až do Bílé soboty, kdy se opět zvony rozezní. Koledníci za svou službu dostávali nejen trochu sladkostí, ale hlavně jidáše, které se právě dnes pekly. Pečeným jidášům se přisuzovala i magická moc. Kdo je sní, vyhne se uštknutí hadem, nebo bodnutí od hmyzu. Drobky tohoto pečiva se dávaly i dobytku, aby je ochránil od nemocí, nebo se věřilo, že voda ve studni se nezakalí. Co se týče jídla, má se jíst něco zeleného, a proto se podávala česnečka nebo zeleninová polévka, obě s velkou hrstí bylinek, jako byly kopřivy, listy pampelišek, nebo nasušený libeček.
Velký pátek: Své jméno nosí právem. Podle křesťanství byl právě v tento den ukřižován Ježíš Kristus, a tak není divu, že se k tomuto dni váže spousty zvyků a tradic. Hned ráno, ještě za tmy, chodily ženy na zahradu. Modlily se v tichosti za zdar k hospodářství, za zdraví rodiny, za odehnání pohrom jako krupobití, či požár. Pak u potoka ledovou vodu umývaly své obličeje a též trochu pramenité vody vypily. V tento den, prý má voda čarovnou moc, a tak je ochrání před nemocemi, slepotou, nebo dokonce zpomalí stárnutí. Vodou z potoka se omývala i hospodářská zvířata, stejně tak se jim přidala i do koryt k napojení. Cepínem se mlátilo kolem domu, aby se vyhnali krtci, myši i krysy. Do hospodářských stavení nesměl vkročit nikdo cizí, aby nepřinesl prokletí. Zvláštní pozornost se věnovala počasí. Déšť zvěstoval velkou vodu, červánky zase požár a čistá obloha bez mraků měla přinést klid a velkou úrodu.
Bílá sobota: V dopoledních hodinách mládenci na koních projížděli po polích, aby kopyta požehnala půdě. V pravé poledne se mělo třást ovocnými stromy. Prý tento počin zaručí bohatou úrodu. V tento den se opět mají rozeznít zvony a v kostele se koná velmi slavnostní mše. A tak končila i služba mládencům, kteří své řehtačky měli zanechat u bran hřbitova a kousky papíru s napsaným přáním vložit do kříže.
Hod Boží… Velikonoční neděle: Nesmělo se prát, stlát peřiny, vynášet hnůj z chléva, dokonce ani umývat nádobí. Za to se mají rozehřát pece, aby se v nich rozvoněli beránci, mazance, či nádivky s velkým podílem kopřiv. To vše je práce hlavně žen. Muži naproti tomu, měli na práci pletení pomlázek a krom toho měli zajistit dárek pro všechny ženy v domě, aby je tzv. beránek nepokakal. Ať už to byly nové šaty, šátek nebo šál přes ramena, mělo to být něco, co si žena mohla obléci.
Velikonoční pondělí: To se moc nelišilo od dnešní moderní doby. Každopádně pojďme se podívat na symboliku pondělního koledování. To, co většina z nás tak úplně radostně nevítá, je vyšlehání pomlázkou. Za starých časů bylo prý ostudou, pokud nebyla žena vyšlehaná jarními proudky. Když ani jeden z koledníků nenašlehal mladé ženě, po celý rok si na ni vesnice ukazovala prstem, jelikož nestojí za vdavky. A proto to berme jako odměnu a požehnání. Tento symbolický výprask nám má zaručit síla jarní přírody a omladit tělo i duši. Jaro je plné barev a ty mají též svůj význam. Ať už je to barva vajíček nebo pentlí, které děvčata mládencům uvazují na pomlázky, každá skrývá nevyřčená slova. Modrá je naděje, zelená sympatie, žlutá odmítnutí a konečně červená značí život, náklonnost a samozřejmě lásku.
A tak, ať už dodržujete velikonoční tradice jakékoli, pamatujte děvčata a ženy, kterou barvu vajíček, či pentle dáváte, a hlavně jakému mládencovi.
Vanda Bruckner